Z Asie na zámek a k focení

Z Asie na zámek v Litomyšli

Po nějaké době jsem v roce 2020 začala pracovat na zámku v Litomyšli. Z průvodkyně jsem se tak trochu přesunula z cestování po světě k provádění lidí po jednom konkrétním místě.

Kromě průvodcovské práce jsem se věnovala také komunikaci se zákazníky a připravovala cizojazyčné texty, především v angličtině a španělštině.

Byla to úplně jiná zkušenost, ale pořád tam zůstávalo něco, co mě bavilo – lidé, komunikace, jazyky a vyprávění příběhů.

Potom přišla mateřská dovolená a já jsem ze zámku odešla.

A začala jsem přemýšlet, co vlastně dál.

Potřebovala jsem práci, která se vejde do života

Můj manžel má časově náročnou práci a já jsem zároveň věděla, že nechci klasickou práci od devíti do pěti.

Neznamená to, že nechci pracovat. Právě naopak. Jsem zvyklá pracovat na sebe a vyhovuje mi mít určitou míru svobody a zodpovědnosti za to, co dělám. Potřebovala jsem ale něco, co se dá skloubit s rodinou. Něco flexibilního. Něco, kde si můžu organizovat čas sama.

A pak mě napadlo:

Proč vlastně ne fotografie?

Fotila jsem přece celý život.

Fotila jsem dlouho. Jen jsem tomu tak neříkala.

Na cestách jsem samozřejmě pořád fotila. Krajiny, lidi, ulice, místa, která jsem navštívila. Nebyly to žádné profesionální zakázky. Byly to prostě fotografie z cest.

Technicky jsem o focení něco věděla, ale práce průvodkyně není úplně ideální prostředí pro dlouhé přemýšlení nad každou fotografií. Když vedete skupinu, nemůžete na dvacet minut zastavit uprostřed ulice, protože světlo je zrovna dokonalé. 😄

Pak jsem měla od focení na nějakou dobu pauzu.

Nechtělo se mi všude tahat velkou zrcadlovku, takže jsem začala fotit mobilem.

A… nebylo to ono.

Tak jsem začala hledat, co s tím.

A tehdy jsem objevila bezzrcadlovky.

Zjistila jsem, že existují malé fotoaparáty, které se dají normálně nosit s sebou a přitom dokážou nabídnout to, co jsem od fotoaparátu chtěla.

Po nějakém zkoumání jsem si koupila Fujifilm X70.

A tím se fotografie zase trochu vrátila do mého života.

Dodnes je to jeden z mých nejoblíbenějších fotoaparátů.

Ano, jsem trochu #TeamFujifilm. 😄

Možná za to můžou filmové simulace. Možná barvy. Možná prostě jen to, že mě focení s Fujifilmem baví.

Každopádně jsem zjistila, že mě fotografování pořád opravdu baví.

Později jsem si pořídila větší Fujifilm X-T200 a začala jsem přemýšlet, jestli bych fotografii nemohla zkusit i jako práci.

A najednou mi to začalo dávat smysl.

Mohla jsem fotit s dítětem. Nemusela jsem mít každý den stejný pracovní režim. Mohla jsem si práci organizovat sama.

A hlavně jsem mohla dělat něco, co mě baví.